Nejvýraznějším polem, kde se většina věcí řítí do sakra velkého háje, je moje váha. Třeba taková Maggie určitě ví, o čem mluvím, protože tady se nejedná o povzdechy nad tím, jak jsem "zase hrozně přibrala," mě teď naopak děsí každé nižší číslo na váze a že je těch nižších čísel v poslední době nějak moc. Vlivem toho, že jsem začala chodit do školy, být ve stresu, začala jsem něco dělat a do toho jsem začala brát hormony, jsem během dvou měsíců zhubla přes tři kila. Říkáte si, že to není nic hrozného, je to malé číslo, ale pro někoho komu váhu hlídá doktorka a má stanovenou hranici, při které jde na výkrm do léčebny, je to hodně, navíc se nejedná jen o tohle skokové snížení váhy, dostala jsem se za půl roku ze 43 kilo (na 157 centimetrů) na nynějších 39. A to je pořádný průšvih...
Aby si někdo o mně neudělal špatný obraz, není to záměrné snížení, nejspíš za to můžou ty nové léky, nebo já nevím co, ale rozhodně se nesnažím nějak cíleně snižovat svou hmotnost, která byla už tak na hranici podváhy, naopak bych nějaké kilo potřebovala přibrat, ale tělo a duše se brání. Tělu se víc jíst nechce, naopak mám v poslední době nechuť k jídlu, je mi pořád špatně a představa jídla tomu stavu moc nepomáhá, přesto se ale snažím jíst pořád stejně, nicméně váha pořád jde dolů a s ní jdou poslední zbytky naděje na to, abych dodělala druhák na gymplu bez problémů. Protože pokud půjdu pryč, bude to minimálně na dva měsíce, což znamená vysokou absenci ve všech předmětech a tím pádem komisky ze všeho, což bych nezvládla ani omylem.
Takže plán no.1 = přibrat!
A při tom psaní článku mi dělá společnost čaj z Irska, který mi dovezla kamarádka z dovolené a moc dobré kukuřičné chlebíčky z hořkou čokoládou. :)
Veľmi ti držím palce, aby šlo všetko tak ako má :)
OdpovědětVymazatDržím ti palce, ať se ti podaří trochu přibrat. Já se zas snažím trochu zhubnout, ale moc mi to nejde:(
OdpovědětVymazat