Recenze od čtenáře - zákon přitažlivosti

Když se řekne sousloví zdravý životní styl, většina lidí si představí zdravou stravu a pohyb. Na co se ale mnohdy zapomíná, je taky zdravá mysl, čímž nezamýšlím jen tu lékařskou zdravost, ale to že se cítíme v pohodě, nejsme vystresovaní, neničíme sami sebe destruktivními myšlenkami a celkově je nám prostě fajn. Ačkoliv se to zdá jako jednoduchá věc, ze své vlastní zkušenosti vím, že navození duševní pohody je mnohdy těžší, než naučit se zdravěji stravovat a sportovat. Proč? Protože nám to dnešní svět často nedovolí. Jistě si každý vzpomene, kolik toho na něj denně navalují učitelé a profesoři ve škole, jak je dusí šéf v práci, rodiče toho po nich tolik chtějí, nic nedovolí, protěžují sourozence, jsme každý den bombardovaní tím, co je "správné" v médiích a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Zkrátka a dobře, v dnešní době není vůbec snadné být alespoň relativně v duševní pohodě, což jsem si v posledních několika letech uvědomila sama a tak jsem instinktivně začala hledat nějakou pomocnou ruku, kterou jsem shodou náhod našla v dnes rozkvétajícím oboru duševního rozvoje, na který bych se v dnešním článku chtěla zaměřit. Sama mám doma takovou menší knihovničku, která čítá dvacet knížek týkající se především toho, jak můžeme vlastními myšlenkami změnit náš život. Zprvu se mi to zdálo poněkud přitažené za vlasy, nicméně za nějakou dobu jsem zjistila, že myšlenkami opravdu tvoříme náš vlastní život a i kdyby tomu tak nebylo, už jen samotné přečtení knížky nádherně motivuje, přináší do duše klid a ozdravuje naší mysl a proto jsem pro dnešek vybrala pár knížek z poličky, se kterými bych vás chtěla seznámit. Mám jich doma víc, ale vyšlo by to na hrozně dlouhý článek, ale pokud tenhle článek někoho zaujme, můžu udělat pokračování. :)

A co že vlastně ten zákon přitažlivosti je? Použila jsem tenhle termín, abych zaštítila v kostce celé "tajemství". Každý známe například gravitační zákon - zjednodušeně všechno padá tam, odkud vychází jakási síla, kterou ani dnes moc nechápeme, ale přesto existuje. A to přesně je i zákon přitažlivosti, každou milisekundu vysílá každý člověk na planetě své vibrace, ať už dobré nebo negativní a ty k němu přitahují stejně laděné věci, takže šťastný a spokojený člověk přitahuje podobné, kdežto nešťastný a frustrovaný zase opak. Stejně tak je to i s myšlenkami, každá myšlenka přitahuje myšlenku sobě podobnou a když těch myšlenek bude hodně a k tomu budou spojené ještě s pocity, tak je to přímá cesta k tomu, aby se myšlenka stala skutečností. Možná to zní dost fantasmagoricky, ale je to věděcky podložený fakt, který studovali kvantoví fyzici. Zdá se to krásné a krásné to je, nicméně to nefunguje až tak jednoduše a právě od toho jsou tu knížky, které bych vám chtěla v krátkosti představit. :)

    The secret - Rhonda Byrne

Podle mě je knížka Tajemství a stejnojmenný film, jedním z nejznámějších počinů, která spustil boom této sféry a knížky v podobném duchu na sebe nenechaly dlouho čekat. Právě přes její film (který je volně ke stažení prakticky kdekoliv, i na YouTube, ale odkaz sem pro jistotu nedám, co kdyby...) jsem se k této tématice před pár lety dostala a nadchnul mě, opravdu se mi líbil, je pojat velmi motivačně, pěkně dokáže nakopnout a při jeho sledování máte pocit, jako by jste mohli dokázat cokoliv, dokonce tomu i věříte (a věřte!), ovšem pro kompletní pochopení bych vám spíše doporučila právě tuhle knížku, kde máte jednak výňatky slov z filmu od slavných lidí, kteří tam vystupují a jednak je tam všechno pěkně popsané, což ve filmu chybí. Najdete tam základní stavební kameny v podobě kapitol (Účinné metody, Tajemství zjednodušeně, Jak využít tajemství) a také kapitoly, které se soustředí na body, které lidé chtějí nejčastěji do svého života přitáhnout, což jsou peníze, dobré vztahy, zdraví či klíč k sobě sama. Za mě bych si jí určitě pořídila, je to základní knížka, kterou neprohloupíte. :)

Cena: 250-300 korun

                                                            The Magic - cesta k lepším zítřkům
Ano, všimli jste si správně, tato knížka je od stejné autorky, jako Tajemství. Nedávno jsem na ní neustále narážela ve všech knihkupectvích, nicméně jsem byla v tísnivější finanční situaci a tak jsem po ní bohužel nemohla sáhnout, nicméně hned jak jsem měla nějakou tu pětku nazbyt, tak knížka putovala do košíku a nelituji ani koruny. :) Rhonda Byrne byla zárukou kvality, čímž neříkám, že je nejlepší v tomhle oboru, spíš bych řekla, že má velký dar lidi zaujmout a podat všechny informace co nejvíc motivačně, srozumitelně a polopaticky tak, že jsou velmi snadno pochopitelné. A přesně tak to bylo i v této knížce, která přišla s nápadem, jenž ještě nebyl použit. Tato knížka je jakýmsi průvodcem "přeměnou" ve 28 dnech, kdy na každý den připadá jedna kapitola s tím, že vás naučí pár aspektů k tomu, aby váš život byl šťastný, spokojený a plný toho, co si přejete. Najdete tam opravdu všechno, počínaje cestou z negativity, nové skvělé lidi, sebelásku či klasiku v podobě více peněz, lásky a kariérního úspěchu. Osobně mě tato knížka nadchla ještě víc než samotné Tajemství, já jsem prostě taková hračička, takže pro mě plánek dnů byl přesně to pravé ořechové. :) Je koncipována tak, že si jí může přečíst i ten, kdo nečetl předchozí knížku od této spisovatelky, takže pokud si chcete trošku hrát, pozitivně se naladit a především něco změnit, utíkejte do knihkupectví. :)
Cena: kolem 300 korun
                               

                                                                Tajemství a přece to není ono
Jak jste si možná všimli, v rohu knížky je známé logo The Secret, ovšem nejedná se o knížku os naší známé Rhondy, napsal jí pro tentokrát muž a neřekla bych, že se svého úkolu zhostil špatně. Knížka je pojata především pro mladší generaci, často se kalkuluje s tím, že čtenáři jsou studenti, ale mnoho témat a tipů je tam i všeobecných. Je doslova prošpikovaná příběhy, které mají ukázat cestu těm, kteří chtějí vykročit trošku jiným směrem, namátkou vyberu například tento:
"Aby Natakue a Krri napomohly vizualizaci toho, jak získávají olympijské zlaté medaile, zvolila tato australská dvojice plážových volejbalistek naprosto přímočarý postup. Obklopily se samými zlatými věcmi. Nosily zlaté šaty a zlaté sluneční brýle. Koupily si zlaté mobilní telefony a zlaté zubní kartáčky a v největší oblibě ze všeho měly mléčnou čokoládu ve zlatém obalu a ve tvaru olympijských medailí. Ve svých bytech si rozmístily lístky se slovy australské státní hymny a při každé příležitosti jí zpívaly, neboť právě státní hymna se hraje vždy, když sportovec dostane zlatou medaili.
Obě děvčata se probojovala až do finále, a třebaže narazily na ještě talentovanější soupeřky, jejich sen o zlatě je donesl k vytouženému cíli. A tak se stalo, že když jim na krky pověsili zlaté medaile, zazpívaly obě dívky státní hymnu právě tak, jak si vždy představovaly, že to právě dělají."
No řekněte, nestojí za to si koupit podobnou knížku už jen kvůli těm příběhům? :)

Tím bych dnešní malý seznam knížek ukončila, aby článek nebyl příliš dlouhý, nicméně klidně bych pokračovala, ale nevím, jestli by to vůbec někoho zajímalo, podobně laděných lidí totiž moc neznám, vlastně jen jednoho, ale pokud by někdo měl zájem o další nahlédnutí do knihovničky, tak můžu pokračovat. :)
A co vy? Snažíte se nejen jíst clean ale i myslet clean? Jste hodně ve stresu, nebo máte slunce v duši? :)

Ztrácíš se z mojí paměti...

 V posledních pár dnech se toho hodně změnilo, jak ve věcech psychiky, tak ve světě, ve kterém jsem (minimálně dva měsíce) žila. Jo, většina z nás teď řeší klasický problém -náctiletých a nejen jich - skončilo slastné období plné nicnedělání, flákání se, koupání, sledování seriálů, prostě všeho, co považujeme za zábavné a místo toho musíme v šest ráno vstávat a vydat se do budovy, kde nás mnohdy vyčerpají tak, že už nemáme sílu na nic jiného, než na spánek. No, school no... 
Možná, že je vám známé, že dívky a chlapci s anorexií, jsou puntičkářští, dochvilní, přesní a celkově jsou to perfekcionisté, což se do jisté míry týká i mě. Když jsem ještě chodila na základku, tak jsem bývala nejlepší z celé třídy, vyhrávala jsem soutěže, olympiády, měla jsem perfektní Scio testy, všemožné psychologické posudky, celkově jsem na tom byla velmi dobře. Jenže pak přišla anorexie a spolu s ní mě rodiče nacpali na víceletý gympl, kde se můj prospěch zhoršil na nejvyšší možnou míru. Ne, nepropadla jsem hned v primě, to fakt ne. :D Ale z jedničkářky se stala trojkařka a později jsem to dotáhla i na těch pár čtyřek, což je právě to, co mě trápí. Najednou nejen že nemám perfektní výsledky, já nemám pod kontrolou ani svou hmotnost, celý můj život se mi vymyká kontrole a nic není tak, jak bych chtěla. Tedy skoro nic...
Celkově jsem dost nerada, že začala škola, přestože mě doma netrestají za známky, naopak mě podporují a věří mi, nicméně každého člověka umí nejvíc potrestat jen on sám a tak ačkoliv jsou doma v pohodě, mě to prostě hrozně mrzí a vím, že i když se budu učit jako šílená (což jsem dřív dělala), tak nedosáhnu na lepší výsledky. Je to trýznivé, když nemám co kontrolovat a v mém životě už není nějaká perfektní, tak jako jsem byla zvyklá. Nemám už co ovládat, i když bych si to přála, ať chci nebo ne, jsem nucena setrvat v takovéhle pozici a jediné, co mi zbývá, je pravděpodobně smířit se s tím...

A co že se to ztrácí z mé paměti, jak stojí v nadpise? Jak jsem už psala, byla jsem nedávno u psychiatričky, kde to dopadlo velmi dobře a snížila mi léky. Jenže to mělo za následek to, že jsem jednak nehorázně ospalá, jdu spát večer v půl deváté, vstávám po sedmé hodině, ale to mi nestačí a tak se celým dnem ploužím jak oživlá mrtvola, která místo žraní mozků touží po jakékoliv rovné ploše, kde by na chvíli mohla zavřít oči a spát. Vážně, za spánek, nebo alespoň za pocit neunavenosti, bych teď dala nevím co. Ještě, že někdo inteligentní vymyslel Colu light. S mou unaveností souvisí i to, že jsem teď poslední týden naštvaná na celý svět, jsem smutná, nic se mi nechce a především mám pocit, jako by se touha bojovat s anorexií vytratila někam do neznáma a mně se už zase z jednoho knackebrotu navíc chce brečet. Nějak nejsem schopná se snažit dělat něco pro své uzdravení, i když jsem vinou zažívacích problémů spadla na nižší váhu, než je má hraniční. Ale vím, že nesmím být tolik depresivní a proto se snažím nacházet si i malé radosti v životě. Sice byl tohle blog částečně založený na sdílení receptů, tipů o zdravém jídle a podobně, ale řekla bych, že i tohle se sem hodí, psi patří do zdravého životního stylu, ne? :D Níže jsem přiložila fotky mého miláčka, je to čtyřletá fenka bernského salašnického psa Ejmi, které je to nejkouzelnější stvoření se čtyřmi packami na světě. No řekněte, kdo by jí nemohl milovat na první pohled? :)

                                                                     Tady už jí byly dva roky :)

                                                            No, uznávám, tady vypadá jako... :D

                                                              Mrňavá, ještě v chovatelské stanici. :)
       

Malé radosti

Poslední zhruba týden na mě padá sem tam pochmurná nálada a aby taky ne, když zítra začíná další školní rok, až jsem si říkala, kde jsou ty dětské chvíle, kdy jsem se po pár týdnech těšila do školy. :D Jenže časy se mění a já už dávno nejsem na prvním stupni, kde jsme se učili o zvířátkách v lese a vrcholem geniality bylo počítání do stovky, místo toho se jdu péct do šestého roku víceletého gymplu a musím zkonstatovat, že je to rok od roku horší a horší. A je to taky způsobeno faktem, že naše třída je nejhorší na škole, takže nám samozřejmě profesoři pěkně zatopili i tím, že máme suverénně nejhorší rozvrh na škole, prošpikovaný příšernými profesory a jediným dnem, kdy nemáme odpoledku. Jo, život je mrcha, tak proč si ho trošku nezpříjemnit? Já se na to vrhla způsobem sněz-co-máš-rád a menším nákupem. :)

                                                                            Mix maxi dobrot
U nás ve městě není DMko, takže na nákup mých milovaných proteinových tyčinek chodím do Rossmanna a dobře dělám, dokonce jsem konečně sehnala i čokoládovou!
Občas do DM ale zavítáním, nicméně jejich proteinovky mě tolik nezaujaly, jelikož jsou jednak dražší, méně mi chutnají a po delším nošení v tašce se rozplácnou a nejdou kultivovaně jíst, takže vypadám jako větší čuně než obvykle. :D
Včera se vrátila starší sestra z Tunisu a dovezla nám úžasné tamní karamelky. Jak jinak, nejlepší je pro mě ta čokoládová. :)
Na posledním obrázku jsou famózní Cornies do Racia, které určitě znáte. Nejúžasnější na nich je to, že čokoládová poleva je opravdu z dobré čokolády, žádný obarvený a přislazený tuk, ale mňamózní hořká čokoláda. Jak by tohle někomu mohlo nechutnat?

                                                                          Máme rádi tuňáka
Jsem teď v restauracích pečená vařená a abych měla nějakou změnu, tak jsem si místo kuřecího masa vybrala k večeři nějakou tu rybku a byla moc dobrá, žádný drcený blivajz, co se kolikrát prodávají v konzervách pro lidi, ačkoliv by to nejedla ani kočka. Jen jsem tedy po jídle byla dost přecpaná, byla toho hora a bylo to tak dobré, že jsem to prostě nemohla nechat. Nehledě na to, že jsem to platila já, takže žádné odmlouvání, nevstaneš od stolu, dokud to nesníš! :D

                                                                          Kuskusová variace
Tahle krásná veliká hromádka kuskusu byla plná sušených rajčat, jarní zeleninky, oregána a kuřecího masa, posypaná moc dobrým parmazánem, který celý oběd krásně dotvářel a podtrhoval chuť koření, které jsem nerozpoznala, ale bylo dost zajímavé. Hora mého oblíbeného kuskusu byla nicméně tak velká, že jsem na ní nestačila, ale samozřejmě jsem vyjedla všechno maso a sušená rajčata, to bych jinak nebyla já. :D

                                                          Dušená zelenina s bylinkovým máslem

Po dlouhé době jsem měla v puse brokolici a fazolové lusky  a musím říct, že mě tahle zelenina příliš neoslovila, nejsem až tak velký fanda těchto druhů, nicméně tam byla baby karotka, hrášek a květák, takže jsem si ve výsledku docela dobře pochutnala, nicméně si dám od brokolice a zelených háďat na chvilku pokoj. :)

Co mě čeká a co mě (snad) mine?

S největší pravděpodobností jsem zaujatá, nicméně nemám v lásce psychiatričku, ke které chodím a u které jsem byla včera. Je to z toho prostého důvodu, že jsem za těch pár let, co jsem její pacientka, měla pokaždé dojem, že jediné o co jí jde, je co nejvíc ublížit nejen mně, ale i tolika dětem a dospívajícím, kteří k ní chodí. Vždycky jsem si myslela (asi jako většina lidí co jsem poznala), že lidé, co chodí k "cvokaři," jsou blázni, je jich málo a pokud tam chodí, jsou divní. Za ta léta, co jsem si prošla několika jejich ordinacemi a navštívila dvě psychiatrické léčebny jsem pochopila, že k nim nejenže chodí hromada lidí, do kterých by jste to ani neřekli, ale především jsou v drtivé většině naprosto normální. Ačkoliv jsem si tento fakt uvědomila velmi rychle, přesto se dost stydím jakkoliv odkrývat svou minulost a fakta ze současnosti, což se nejspíš nezmění. Můj postoj k ní se ale nicméně změnil.

Skutečností je, že psychicky nemocní lidé si obvykle neuvědomují realitu, přesněji řečeno jí vidí zkresleně a ani já v době akutní formy anorexie a v posledních několika letech nebyla výjimka. V době, kdy jsem téměř nejedla, jsem byla vyloženě paranoidní, třeba jsem tvrdošíjně věřila tomu, že rodina mi do vody sype cukr, sladí mi čaj a vyměňují mi mé limonády se sladidly za klasické oslazené, což samozřejmě nebyla pravda, ale nemocnému člověku to prostě nevyvrátíte. Po léčebně a přibrání na normální váhu, jsem už nebyla naštěstí přesvědčená o tomto, nicméně dlouhá léta jsem věřila tomu, že jsem tlustá, lidé mi lžou, když mi říkají opak, porce jídla v mých očích byly obrovské, ačkoliv jsem jedla nejméně z rodiny a podobně. Nejen pro mě, ale i pro rodinu a okolí to byly těžké chvíle, měli to se mnou velmi obtížné a zpětně je obdivuji, že to se mnou zvládli, ačkoliv s menšími ztrátami - abych citovala úryvek z mého "deníku" (maminka mi píše takovou vzpomínkovou knížku od doby, co jsem se narodila): "Po Tvém návratu z léčebny to u nás bylo jako na celnici. Při každém stolování jsi schovávala kousky jídla kam to jen šlo, po jídle jsme Tě proto  museli prošacovat. Pokaždé, když jsme usedli ke stolu, jsi začala plakat, jen co jsi uviděla jídlo. Nikdy bych nevěřila, že z Tebe bude tak nešťastná mladá slečna, rvalo a rve mi to srdce."  Asi vám nemusím povídat, jak moc mě tohle celé mrzí...

Stejně tak, jako jsem byla přesvědčená o věcech, které nebyly pravdou, jsem byla byla přesvědčená, že má doktorka mi chce jen uškodit, trápit mě, zkazit mi život a já nevím co ještě, nicméně to samozřejmě nebyla pravda, jenže stejně jako nevysvětlíte schizofrenikovi to, že ho nikdo nepronásleduje, nevysvětlíte ani zaujatému člověku to, že jeho přesvědčení je mylné, to až změna v něm může přinést výsledky a nejinak to bylo u mě. Až v momentě, kdy mi došlo, že se mi všichni kolem mě snaží pomoct, jsem si uvědomila, kolik mi toho anorexie vzala a že toho bylo požehnaně! :) Díky tomu proběhla včerejší návštěva u doktorky tak dobře, že bych to nikdy nečekala, ačkoliv nebyly sděleny jen příjemné věci, nicméně teď už fakt, že musím přibrat dvě kila, nebo to, že mám jíst i ve školní jídelně, nejsou tak děsivé věci (až na naší jídelnu :D), jak mi přišly dřív. Zkrátka a jednoduše jsem se s vámi chtěla podělit s tím krásným pocitem, kdy už jsem jen krůček k tomu, abych nakopala anorexii zadek!

Takže ne tohle...                                                                                      Tohle!

e

"Zdravý" životní styl?

V posledních pár týdnech jsem často přemýšlela nad tím, co mi vlastně anorexie a momentální "posedlost" zdravým a pokud možno málo kalorickým jídlem, dala a vzala. K této metodě, kdy si člověk sám sečte klady a zápory situace, se mě snažilo dokopat už mnoho lidí, ale stejně jako oni a za několik let já jsme dospěli k faktu, který je pro blízké osoby nemocných lidí nešťastný a sice, že co se týče anorexie, musí chtít především sám pacient a sebevětší pomoc často přijde vniveč, když se nemocná osoba uzdravit prostě odmítá, což byl i můj případ. Nicméně v současné době si stále častěji uvědomuji fakt, že ačkoliv nejsem vyhublá, stále je ve mně spousta bariér co se týče jídla, ale jsem odhodlaná tenhle boj dotáhnout do vítězného konce. :) O tom, co se mi teď nějakou dobu honí hlavou, bych chtěla něco málo napsat, ale opravdu jen maličko, o tomhle tématu by se dalo napsat stohy knih, tak se pokusím vyjádřit hlavní myšlenku v co nejvíc stravitelné formě. :)

Myslím, že není téměř žádná slečna, žena nebo dáma, která by někdy v životě nezkusila jakýmkoliv způsobem snížit svou mnohdy zcela normální hmotnost. A není divu, skoro pokaždé když zapneme internet, televizi, či otevřeme časopis, vykoukne na nás slovo dieta a na každém kroku jsme zahlceni informacemi ohledně kultu štíhlého, vyhublého těla. Jak bychom tak mohly být spokojené s naší postavou, když nás ze všech stran nabádají k tomu, abychom byly stále krásné, štíhlé a zdravé? Jenže v mnohých případech se nejedná o zdravé, pěkně tvarované tělo, ale o křehkou kostřičku dívky, která se kvůli snížení hmotnosti lapila do sítí poruch stravování. A už vůbec se nejedná o to, co bychom podle okolí měly být - zdravé. Protože hubenost se nemusí nutně rovnat i zdraví, mnohdy to tak vůbec není a nejenom ženy, ale celý svět by si měl uvědomit, že extrémní snižování hmotnosti, zázračné pilulky, nebo diety, nejsou naše spása. Zdravý životní styl není jen o počítání kalorií, nesmyslném vážení každého půl gramu a striktním hlídáním čehokoliv, co vložíme do úst. Jediné, čím touto údajně nutnou činností pro každého člověka, kterému záleží na své postavě docílíme, je to že se na to rovnou vykašle a nebo hůř, skončí tak jako tolik nešťastných lidí, kterým se život smrskne jen na počítání kalorií. Je tu ale i jiná cesta, která vede mezi dvěma nezdravými extrémy - nezájmem o cokoliv, čím bychom mohli udělat dobrou službu svému tělu a tím, že se staneme otroky zapisování energetické hodnoty potravin. Nechci tímto článkem nikoho nabádat, aby se vykašlal na zdravou stravu, která je v mezích normálu, naopak je to chválihodné, nicméně hranice mezi normálností a posedlostí je velmi tenká hranice a ten, kdo jí překročí, si to mnohdy neuvědomí a věřte, že ačkoliv se zdá rada "prostě jíst" velmi jednoduchou, není to tak, je to často jedna z nejtěžších věcí, kterou si nemocný člověk musí uvědomit a kterou především musí přijmout. Ať už cesta z anorexie, bulimie, přejídání či jakéhokoliv vychýlení z prospěšného zajímání se o své tělo, je velmi dlouhá a těžká, nicméně největší službu můžete sami sobě udělat tím, že si uvědomíte, že jste už teď dokonalí, jste přesně takoví, jací by jste měli být, jste tu proto, že vás má někdo rád a ne jen kvůli sobě, ale i pro své okolí by jste se měli do boje pustit s plným nasazením. :)

Zkouším a (ne)doporučuji I.

V poslední době jsem si čím dál tím víc zamilovala investice do zdravého životního stylu, nicméně se nájezdy na obchody se zdravou výživou konaly především v Praze, jelikož jsem si říkala, že v tom našem zapadákově přece nemůžou mít něco zajímavého. Tento závěr vycházel z toho, že jsem se ještě v minulém školním roce vydala do jednoho obchodu se zdravými potravinami, o kterém jsem bůhví proč měla vysoké mínění a o to víc mě zklamalo, že tam víceméně neměli nic zajímavého, snad jen nedoslazovanou instantní ovesnou kaši a tak jsem předpokládala, že se poblíž mého bydliště nedá nic sehnat, což byl ale k mému štěstí mylný předpoklad. V několika málo dnech jsem objevila tři úžasné menší obchůdky a jeden jsem si na první pohled zamilovala, taky jsem v něm utratila náležitě velkou sumu peněz. :D Koupila jsem si pár pěkných věcí, se kterými bych se s vám chtěla podělit, třeba vás taky něco zaujme, jako mě. :)

                                                                             Ovesné mléko
Už delší dobu jsem chtěla vyzkoušet nějaký sušený nápoj rostlinného původu, k čemuž mě nakonec donutila ta okolnost, že doma se ještě delší dobu nebude vyskytovat žádné mléko, maximálně to pro naší nemocnou labradorku, což jí (samozřejmě z loajality :D) odmítám krást. Bez mléka žít nemůžu, sice ho nemám až tak často samotné, ale do čeho bych si proboha dávala protein? Ne, to prostě nešlo, takže jsem si po delším rozmýšlení které vzít, vybrala nakonec tohle sympaticky vypadající ovesné mléko. Měla jsem z něj trošku strach, ještě jsem ho neměla, ale obavy byly zbytečné, moc mi chutnalo, navíc má i skvělé výživové hodnoty - kolem 400kj na jednu porci, která obsahuje hodně bílkovin a jak přirozenou ovesnou vlákninu, tak i špetku té dodané, takže já si rozhodně další balení koupím. :)

                                                                        Sójový vanilkový nápoj
O této mé "náhražce" proteinu jsem se zmiňovala v tomto článku. Je to vlastně obdoba proteinu, nad kterým jsem se rozmýšlela v DM, ale nakonec jsem si vybrala tuhle krabičku, jednak proto, že byla levnější, já totiž nevěděla, jestli mi to bude chutnat a taky jsem přemýšlela nad tím, jak moc je vlastně pro mě protein vhodný, takže nakonec do košíku putoval tenhle sójový drink. Dávala jsem si ho s mlékem (když ještě bylo :D), na obalu píšou cca 20g prášku do sklenky mléka, ve které se kompletně rozpustí. No, on se kompletně nerozpustil, on se obvykle rozpustil tak z půlku, byla to spíš taková kašička. Chuť není špatná, bráška zkonstatoval, že to "smrdí jako Smecta," což je náš obávaný prášek na střevní potíže :D, ale mně docela vyhovoval, navíc je tam vlákniny opravdu dost a bílkovin jakbysmet, nicméně příště si koupím už protein a nejlépe čokoládový. :)

                                                                           Sladidlový mix
Jsem si jistá, že stevii už všichni dobře znáte, ale ne každý jí má rád. Mně osobně nevadí, naopak jí poměrně vyhledávám, ale spíš pro slazení nápojů, s pečením ještě nemám až takové zkušenosti, plusem ale je, že nikdo z rodiny nepoznal, že by tam místo jejich milovaného cukru bylo nedejbože něco zdravého. Konkrétně tuto krabičku jsem si koupila v Bille, ale viděla jsem jí i v Kauflandu a myslím, že bude k sehnání poměrně dobře. Za 250 gramů jsem zaplatila asi 70 korun, z čehož je jasné, že 20 gramů čistého extraktu tam nebude, bohužel. Je to směs fruktózy a stevio-glykosoidů, což je přijatelná zdravější náhražka cukru, navíc pokud někomu nejede čistá stevie, je tohle dobrá volba, rozdíl není příliš poznat. :)

                                                                       Nesquik a lá Krteček
Myslím, že nejsem sama, kdo zejména jako malý újížděl na kakaových kuličkách, které byly lákavě zabaleny a podávány samotným velkým králíček Nesquikem. Nicméně čas plynul a přeslazené kuličky mi sice pořád chutnaly, ale nároky na výživu byly jiné a tak jsem se s těžkým srdcem kakaových hodů vzdala. Jaká byla moje radost, když jsem v nově objeveném obchodě se zdravou výživou narazila na celozrnné kuličky s kakaovou příchutí, sníženým obsahem tuku a cukru je tam o polovinu méně, než v klasickém Nesquikovi, no nekupte to! Cena je řekla bych dobrá (25 korun za 150 gramů) a chuť je úžasná, něco přesně pro kakaové závisláky, jako jsem já. :)

                                                                        Z rýže se dělá sirup?
Minimálně pro mě to bylo trošku překvapení. Můj výběr mezi hromadou sladkých pokušení probíhal asi tímto stylem: "Tak javorový nechci, to má každý, agáve taky, švestkový asi chutná jako švestkové pivo, to mi moc nejede, ale co takhle rýžový?". Přiznávám se, že na javorovém sirupu ujíždím, agáve je taky dobré, ale chtěla jsem vyzkoušet něco nového, plus bylo i to, že byl z nabídky sirupů CountryLife nejlevnější - 55 korun za jedno 350 gramové balení. Osobně mi nejvíc zachutnal v kombinaci s tvarohem, praženými vločkami, oříšky a v druhém provedení s jáhlovou kaší Nomina a sladkým ovocem. Za mě rozhodně palec nahoru. :)

Jídlo z mého stolu I.

V posledních několika dnech jsem se místy vykašlala na své touhy jíst co nejvíc zdravě a podnikla jsem spolu s pro mě důležitými lidmi takovou menší "terapii," kdy jsem si po straaašně dlouhé době dala spoustu moc dobrých věcí, které jsem si roky odříkala, ale proč si občas nezahřešit, že. :) Zvládla jsem to kupodivu dobře, čekala jsem, že to bude obtížnější, ale přes prázdniny překvapuji sama sebe, jak mi to pěkně jde (Omluvte tu samochválu, ale po dlouhé době se mám za co pochválit, no neudělali by jste to taky? :D). Ovšem mým plánem není přejít na junk food, jen se snažím naučit se přijmout jídlo jak zdravé, tak i to méně prospěšné a nebát se občas si dát něco, na co mám chuť a nespadá to kaloricky a výživově zrovna do kvalitního jídelníčku, ale jak jsem tak o tom uvažovala, je lepší si dát občas čokoládu, než se roky mořit se zdravou výživou. :) Takže co méně zdravého (ale i zdravého) jsem si dala?

                                                                  Ice cream with boyfriend
Na zmrzlinu jsem začala s přítelem chodit už nějaký ten pátek zpět, pravda, ale přesto si ten pocit, že "můžu," užívám stále stejně, přeci jen je to pro mě po letech novinka a teď ho kolikrát na tu zmrzlinu tahám ještě sama, pod různými záminkami. :D Ale je fakt, že si jí dáme napůl, pro mě je to ještě moc velké sousto, ale snažím se nepodvádět a opravdu si dám poctivě půlku poháru. :)
       

                                                                    Milkshake with bananas 
Asi si říkáte, co je na sklenici mléka s banánem zajímavého, ale pro mě toho je na téhle sklence zajímavého dost, poprvé jsem totiž využila vlákninový nápoj ze sóji, o kterém se zmíním příště, plus kapku vanilkového extraktu, mléka a menšího banán. Ten sójový nápoj je vlastně obdoba proteinu, jen se to jinak jmenuje a má to trošku odlišnější složení, ale jinak to co se týče bílkovin vyjde téměř nastejno. Rozhodla jsem se nejdřív pro tenhle potravinový doplněk, než bych přešla na protein, který je dražší, ale jelikož mi chutná i tenhle "Ballastoff drink," tak si příště koupím už normální protein. :) Nicméně na tohle nezanevřu a až doma budeme mít konečně jiné mléko, než mléko pro nemocného psa, tak se do něj zase pustím. :)

                                                                    The second ice cream
Jak jsem se tak pustila do pohárů s přítelem a jelikož jsem nechtěla zahanbit své schůzky s kamarádkou, tak jsme si zaskočily na pohár do naší nejoblíbenější malé kavárny u nás ve městě. Je skvělá jednak v prostředí, které je útulné, obsluha je tam skvělá a hlavně vám ve všem vyjdou vstříc, což dokazují i tyhle poháry. Jejich základem je vanilková zmrzlina, do které si můžete naházet co chcete a kolik chcete, já si zvolila hořkou čokoládu (příšerně dobrá, minimálně 70%), mandle a jahody, které tam vážně byly! A velké!

                                                        Bezinková grenadina s čerstvou bezinkou
Tento skvělý nápoj opět pochází z mojí nejoblíbenější kavárny, stejně jako výše zmíněný pohár. Na bezinkovou limonádu jsem narazila úplně náhodou, došly jim citrony, takže jsem si nemohla dát citronádu a tak jsem zvolila první, co jsem uviděla. A rozhodně jsem neprohloupila, teď už si jí dávám tak často, že mi jí obsluha automaticky nosí bez ptaní. :D

                                                               Oběd, který jsem ani nechtěla
Ne, tohle opravdu není řízek, ačkoliv tak vypadá, je to konkrétně kuřecí kapsa plněná šunkou a sýrem, ačkoliv jsem si objednala její lehčí verzi a sice kapsu plněnou zeleninou. Nicméně servírka to nějak popletla a tak jsem místo zdravějšího oběda měla takovouhle propečenou zajímavost s podivným sýrem a nejspíš tou nejhorší šunkou, která se dá sehnat. Ne, že by mi to způsobilo takové trauma, jako polévky a šišky s mákem ze školní jídelny na základce, nicméně jsem peněz litovala stejně, jako když jsem šla na horor V zajetí démonů a většinu filmu jsem měla hlavu nacpanou u přítele na rameni, abych neviděla nic hnusného. :D

                                                                   Salát s rukolou a olivami
A na závěr něco s pořádnou dávkou vitamínů. Tenhle salát jsem si dala, když jsem šla do pizzerie, měla šílený hlad a tak jsem si k pizze s přítelem objednala ještě salát, nicméně byl zbytečný. Snědla jsem dílek pizzy, pustila se do salátu a ten mi tak kouzelně sebral veškerou chuť k jídlu, že ho musel dojídat přítel a tu pizzu jakbysmet. Nebyl špatný, tedy až na ty olivy a rukolu, která mi ten den moc nesedla, nicméně jsem ze sebe měla dobrý pocit, že dělám něco pro své zdraví, každopádně příště padne volba na nějaký jiný salát, pokud možno bez rukoly, oliv a levného olivového oleje.